Matouš, 22. kapitola

15. 3. 2015 v 03.15

1. I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2. Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3. I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4. Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5. Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6. Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7. A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8. Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9. Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11. Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15. Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16. I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18. Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20. I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21. Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22. To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23. V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24. Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27. Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30. Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31. O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32. Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33. A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34. Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35. I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36. Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37. I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38. To jest přední a veliké přikázaní.
39. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40. Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41. A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42. Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43. Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44. Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45. Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46. A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.

Matouš, 23. kapitola

15. 3. 2015 v 03.14

1. Tehdy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým,
2. Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákonníci a farizeové.
3. Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podlé skutků jejich nečiňte; neboť praví, ale nečiní.
4. Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti.
5. Všecky pak své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své, a veliké dělají podolky plášťů svých,
6. A milují přední místa na večeřích, a přední stolice v shromážděních,
7. A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři.
8. Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, Kristus, vy pak všickni bratří jste.
9. A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích.
10. Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš, Kristus.
11. Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším.
12. Kdož by pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen.
13. Ale běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, a těm, kteříž by vjíti chtěli, vcházeti nedopouštíte.
14. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete.
15. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami.
16. Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinen jest.
17. Blázni a slepci, což jest většího, zlato-li, či chrám, kterýž posvěcuje zlata?
18. A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest.
19. Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, či oltář, kterýž posvěcuje daru?
20. A protož kdožkoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest.
21. A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm.
22. A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí.
23. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v zákoně, soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.
24. Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velbouda pak požíráte.
25. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a misy, a vnitř plné jsou loupeže a nestředmosti.
26. Farizei slepče, vyčisť prvé to, což vnitř jest v konvi a v mise, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto.
27. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž sic zdadí se zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.
28. Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti.
29. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo vzděláváte hroby proroků, a ozdobujete hroby spravedlivých,
30. A říkáte: kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků.
31. Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali.
32. I vy také naplňte míru otců svých.
33. Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně?
34. Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách svých, a budete je honiti z města do města,
35. Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.
36. Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto.
37. Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, kteříž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste.
38. Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý.
39. Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.

Matouš, 24. kapitola

15. 3. 2015 v 03.14

1. A vyšed Ježíš, bral se z chrámu. I přistoupili učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové.
2. Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
3. A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa?
4. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl.
5. Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé.
6. Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec.
7. Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech.
8. Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.
9. A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé.
10. A tehdyť se zhorší mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a jedni druhých nenáviděti.
11. A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé.
12. A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých.
13. Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude.
14. A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.
15. Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj),
16. Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou na hory.
17. A kdo na střeše, nesstupuj, aby něco vzal z domu svého.
18. A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá.
19. Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech.
20. Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě aneb v svátek.
21. Nebo bude tehdáž ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude.
22. A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové.
23. Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, aneb támto, nevěřte.
24. Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli, (by možné bylo), také i vyvolené.
25. Aj, předpověděl jsem vám.
26. Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte.
27. Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka.
28. Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se shromáždí i orlice.
29. A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati.
30. Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.
31. Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich.
32. Od stromu pak fíkového naučte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a lístí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto.
33. Takéž i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích.
34. Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou.
35. Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.
36. O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.
37. Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.
38. Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,
39. A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka.
40. Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.
41. Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána.
42. Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.
43. Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.
44. Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde.
45. Kdož tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?
46. Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.
47. Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.
48. Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti,
49. I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci:
50. Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.
51. I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Matouš, 25. kapitola

15. 3. 2015 v 03.13

1. Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi.
2. Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.
3. Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
4. Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
5. A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.
6. O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu.
7. Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své.
8. Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou.
9. I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě.
10. A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.
11. Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
12. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
13. Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.
14. Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj.
15. I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu.
16. Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
17. Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě.
18. Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
19. Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet.
20. A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
21. I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
22. Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi.
23. Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
24. Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal.
25. I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
26. A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal.
27. Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem.
28. Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
29. (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.)
30. A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
31. Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
32. A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
33. A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
34. Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
35. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne;
36. Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
37. Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?
38. Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?
39. Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
40. A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
41. Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.
42. Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
43. Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne.
44. Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
45. Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili.
46. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.

Matouš, 26. kapitola

15. 3. 2015 v 03.13

1. I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
2. Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
3. Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš.
4. A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
5. Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu.
6. Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
7. Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
8. A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
9. Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
10. A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
11. Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
12. Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
13. Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť ito bude praveno, co učinila tato, na památku její.
14. Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
15. Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných.
16. A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
17. Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
18. On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
19. I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
20. A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
21. A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22. I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
23. On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí.
24. Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
25. Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
26. A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
27. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.
28. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
29. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
30. A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
31. Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
32. Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
33. Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
34. Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
35. Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
36. Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
37. A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
38. Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou.
39. A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.
40. I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
41. Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
42. Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
43. I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
44. A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.
45. Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
46. Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.
47. A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a starších lidu.
48. Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej.
49. A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
50. Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho.
51. A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, uťal ucho jeho.
52. Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
53. Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů.
54. Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti?
55. V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
56. Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
57. A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}, kdež zákonníci a starší byli se sešli.
58. Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze {biskupovy}. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec.
59. Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
60. Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové,
61. Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti.
62. A povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí?
63. Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
64. Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.
65. Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
66. Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
67. Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
68. Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
69. Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
70. On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
71. A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
72. I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka.
73. A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí.
74. Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
75. I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.

Matouš, 27. kapitola

15. 3. 2015 v 03.12

1. A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží {biskupové} a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.
2. I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.
3. Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím {biskupům} a starším,
4. Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.
5. A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.
6. Přední kněží {biskupové} pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.
7. A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.
8. Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.
9. A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,
10. A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.
11. Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš.
12. A když na něj přední kněží {biskupové} a starší žalovali, nic neodpověděl.
13. Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?
14. Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil.
15. Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.
16. I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš.
17. Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus?
18. Nebo věděl, že jej z závisti vydali.
19. A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.
20. Ale přední kněží {biskupové} a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili.
21. I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše.
22. Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.
23. Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď.
24. A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.
25. A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky.
26. Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.
27. Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu.
28. A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným.
29. A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.
30. A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu.
31. A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
32. A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.
33. I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo,
34. Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti.
35. Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.
36. A sedíce, ostříhali ho tu.
37. I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.
38. I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.
39. Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých.
40. A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže.
41. Tak podobně i přední kněží {biskupové} posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili:
42. Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.
43. Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
44. Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.
45. Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté.
46. A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
47. A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento.
48. A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho.
49. Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
50. Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši.
51. A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo,
52. A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala.
53. A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým.
54. Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.
55. Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,
56. Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.
57. A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.
58. Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
59. A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté.
60. A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.
61. A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.
62. Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové ku Pilátovi,
63. Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
64. Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.
65. Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.
66. A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.

Matouš, 28. kapitola

15. 3. 2015 v 03.12

1. Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna, a druhá Maria, aby pohleděly na hrob.
2. A aj, země třesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří, a posadil se na něm.
3. A byl oblíčej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh.
4. A pro strach jeho zděsili se strážní, a učiněni jsou jako mrtví.
5. I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte.
6. Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán.
7. A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám.
8. I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly.
9. Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu.
10. Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří.
11. Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím {biskupům} všecko, co se stalo.
12. Kteřížto shromáždivše se s staršími, a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům,
13. Řkouce: pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali.
14. A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme, a vás bezpečny učiníme.
15. A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne.
16. Jedenácte pak učedlníků šli do Galiee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš.
17. A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali.
18. A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.
19. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého,
20. Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.