1. Korintským, 10. kapitola
1. Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,
2. A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
3. A všickni týž pokrm duchovní jedli,
4. A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.
5. Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.
6. Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.
7. Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
8. Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.
9. Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
10. Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
11. Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa.
12. A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
13. Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
14. Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.
15. Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
16. Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
17. Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.
18. Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
19. Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?
20. Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďablů.
21. Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.
22. Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?
23. Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
24. Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
25. Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
26. Nebo Páněť jest země i plnost její.
27. Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
28. Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
29. Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
30. A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím?
31. Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
32. Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
33. Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.