Lukáš, 1. kapitola
1. Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
2. Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
3. Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
4. Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5. Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6. Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
7. A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8. I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9. Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10. A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11. Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12. A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13. I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14. Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
15. Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17. Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
18. I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19. I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20. A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21. Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22. Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23. I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24. A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25. Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26. V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27. Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28. I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29. Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30. I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31. A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32. Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33. A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34. I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35. A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36. A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37. Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
38. I řekla Maria: Aj, děvka Páně, stanižmi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
39. Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40. I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41. I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42. I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43. A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44. Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45. A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46. Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47. A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
48. Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49. Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50. A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51. Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53. Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54. Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
55. Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.
56. I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
57. Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
58. A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59. Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60. Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61. I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62. I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63. A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64. A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65. Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66. A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67. Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
68. Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
69. A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
70. Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71. O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72. Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73. Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
74. Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75. V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
76. Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77. Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78. Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
79. Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80. Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.