Matouš, 27. kapitola
1. A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží {biskupové} a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.
2. I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.
3. Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím {biskupům} a starším,
4. Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.
5. A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.
6. Přední kněží {biskupové} pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.
7. A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.
8. Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.
9. A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,
10. A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.
11. Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš.
12. A když na něj přední kněží {biskupové} a starší žalovali, nic neodpověděl.
13. Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?
14. Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil.
15. Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.
16. I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš.
17. Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus?
18. Nebo věděl, že jej z závisti vydali.
19. A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.
20. Ale přední kněží {biskupové} a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili.
21. I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše.
22. Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.
23. Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď.
24. A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.
25. A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky.
26. Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.
27. Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu.
28. A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným.
29. A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.
30. A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu.
31. A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
32. A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.
33. I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo,
34. Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti.
35. Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.
36. A sedíce, ostříhali ho tu.
37. I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.
38. I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.
39. Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých.
40. A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže.
41. Tak podobně i přední kněží {biskupové} posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili:
42. Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.
43. Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
44. Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.
45. Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté.
46. A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
47. A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento.
48. A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho.
49. Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
50. Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši.
51. A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo,
52. A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala.
53. A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým.
54. Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.
55. Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,
56. Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.
57. A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.
58. Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
59. A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté.
60. A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.
61. A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.
62. Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové ku Pilátovi,
63. Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
64. Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.
65. Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.
66. A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.