Jan, 6. kapitola
1. Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské.
2. A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
3. I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
4. Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
5. Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
6. (Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.)
7. Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
8. Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9. Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
10. I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
11. Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli.
12. A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
13. I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli.
14. Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
15. Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
16. Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
17. A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
18. Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
19. A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se.
20. On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
21. I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
22. Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
23. (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán),
24. Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25. A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
26. Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
27. Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec.
28. Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
29. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
30. I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
31. Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32. Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33. Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu.
34. I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
35. Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36. Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
37. Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38. Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
39. Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
40. A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
41. I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil.
42. A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
43. Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
44. Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
45. Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
46. Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce.
47. Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
48. Jáť jsem ten chléb života.
49. Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50. Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť.
51. Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
52. Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti?
53. I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
54. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
55. Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
56. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
57. Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
58. Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
59. Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum.
60. Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?
61. Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
62. Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl?
63. Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou.
64. Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
65. I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého.
66. A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
67. Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?
68. I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.
69. A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
70. Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
71. A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.