3. Janova, 1. kapitola
1. Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě.
2. Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl, a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má.
3. Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří, a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, kterak ty v upřímnosti chodíš.
4. Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.
5. Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem,
6. Kteříž svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš.
7. Neboť pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů.
8. Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy.
9. Psal jsem zboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás.
10. Protož přijdu-li tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by chtěli, nedopouští, a ze zboru je vylučuje.
11. Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha.
12. Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest.
13. Mnohoť jsem měl psáti, ale nechciť psáti černidlem a pérem.
14. Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme. (1:15) Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty přátel ze jména.