Matouš, 15. kapitola
1. A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:
2. Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3. A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?
4. Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5. Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.
6. I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.
7. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Iziáš, řka:
8. Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
10. A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11. Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.
12. Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13. A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.
14. Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15. I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16. Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17. Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?
18. Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.
19. Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20. Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.
21. A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22. A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23. On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.
24. On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25. Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26. On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
27. A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28. Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29. A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30. I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,
31. Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32. Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33. I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34. I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.
35. I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36. A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.
37. I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38. Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.
39. A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.