Lukáš, 22. kapitola
1. Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.
2. I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.
3. Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.
4. A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.
5. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6. I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7. Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.
8. I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9. A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10. On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11. A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?
12. A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13. I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14. A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15. I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.
16. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17. A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18. Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19. A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20. Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.
22. A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23. Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.
25. On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
27. Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28. Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30. Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31. I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
32. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33. A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34. On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.
35. I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36. Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.
37. Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.
38. Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39. A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40. A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41. A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42. Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47. A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48. Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.
49. A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50. I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.
51. A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.
52. I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.
53. Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.
54. I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.
55. A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57. On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.
60. I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62. I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63. Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64. A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65. A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66. A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,
67. Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68. A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.
69. Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70. I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.
71. A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.