Římanům, 3. kapitola
1. Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?
2. Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.
3. Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?
4. Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.
5. Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)
6. Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?
7. Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?
8. A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.
9. Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,
10. Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.
11. Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.
12. Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
13. Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.
14. Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.
15. Nohy jejich rychlé k vylévání krve.
16. Setření a bída na cestách jejich.
17. A cesty pokoje nepoznali.
18. Není bázně Boží před očima jejich.
19. Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.
20. Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.
21. Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,
22. Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.
23. Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
24. Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,
25. Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,
26. V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.
27. Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.
28. Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.
29. Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,
30. Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.
31. Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.