Titovi, 2. kapitola
1. Ty pak mluv, což sluší na zdravé učení.
2. Starci, ať jsou střízliví, vážní, opatrní, zdraví u víře, v lásce, v snášelivosti.
3. Též i staré ženy ať chodí pobožně, v oděvu příslušném, a ať nejsou převrhlé, ani mnoho vína pijící, poctivým věcem učící.
4. Aby mladice vyučovaly, jak by muže své i dítky milovati měly,
5. A byly šlechetné, čistotné, netoulavé, dobrotivé, mužům svým poddané, aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží.
6. Takž i mládenců napomínej k středmosti,
7. Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, maje v učení celost, vážnost,
8. Slovo zdravé, bez úhony, aby ten, kterýž by se protivil, zastyděti se musil, nemaje co zlého mluviti o vás.
9. Služebníky uč, ať jsou poddáni pánům svým, ve všem jim se líbíce, neodmlouvajíce,
10. Neokrádajíce, ale ve všem věrnosti pravé dokazujíce, aby učení spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali.
11. Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem,
12. Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě,
13. Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista,
14. Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
15. Toto mluv, a napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrzej.