Marek, 4. kapitola
1. A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
2. I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3. Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4. I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
5. A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
6. A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
7. A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8. Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9. I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10. Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11. I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
12. Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13. I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
14. Rozsevač ten slovo rozsívá.
15. Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16. A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17. Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
18. Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
19. Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.
20. Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21. Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22. Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
23. Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26. I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
27. A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
28. Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29. A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
30. I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
31. Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33. A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34. Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
35. I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
36. A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37. Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
38. A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
39. I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
41. I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?