Římanům, 12. kapitola
1. Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.
2. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.
3. Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi), každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.
4. Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,
5. Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.
6. Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;
7. Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.
8. Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.
9. Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.
10. Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,
11. V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,
12. Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
13. V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.
14. Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.
15. Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
16. Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
17. Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,
18. Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,
19. Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
20. A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.
21. Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.