kostely.bk.cz

1. I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími.
2. I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3. I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4. Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5. Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6. Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7. I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8. I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9. I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10. A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11. I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12. I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13. Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14. Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15. A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16. Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17. Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18. Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19. I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20. Tedy střehnouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21. I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22. Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23. Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24. Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25. On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26. I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27. Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení), otázali se ho,
28. Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29. I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30. I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31. Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32. Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33. Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34. A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají.
35. Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati.
36. Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37. A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38. Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39. Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40. I nesměli se jeho na nic více tázati.
41. Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42. A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43. Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44. Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45. I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46. Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47. Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

1. A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.
2. Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla tam dva šarty.
3. I řekl: V pravdě pravím vám, že vdova tato chudá více než všickni uvrhla.
4. Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.
5. A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i okrasami ozdoben byl, řekl:
6. Nač se to díváte? Přijdouť dnové, v nichž nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
7. I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?
8. On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.
9. Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prvé býti, ale ne i hned konec.
10. Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království.
11. A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí.
12. Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vládařům pro jméno mé.
13. A toť se vám díti bude na svědectví.
14. Protož složtež to v srdcích svých, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli.
15. Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréž nebudou moci odolati, ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.
16. Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.
17. A budete v nenávisti u všech pro jméno mé.
18. Ale ani vlas s hlavy vaší nikoli nezahyne.
19. V trpělivosti své vládněte dušemi svými.
20. Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho.
21. Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo u prostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho.
22. Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.
23. Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv nad lidem tímto.
24. I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.
25. I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,
26. Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.
27. A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.
28. A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav svých, proto že se přibližuje vykoupení vaše.
29. I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.
30. Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest již léto.
31. Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží.
32. Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se všecko stane.
33. Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
34. Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den.
35. Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země.
36. Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.
37. I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská.
38. A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal.

1. Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.
2. I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.
3. Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.
4. A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.
5. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6. I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7. Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.
8. I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9. A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10. On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11. A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?
12. A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13. I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14. A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15. I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.
16. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17. A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18. Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19. A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20. Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.
22. A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23. Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.
25. On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
27. Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28. Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30. Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31. I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
32. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33. A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34. On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.
35. I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36. Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.
37. Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.
38. Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39. A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40. A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41. A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42. Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47. A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48. Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.
49. A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50. I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.
51. A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.
52. I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.
53. Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.
54. I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.
55. A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57. On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.
60. I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62. I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63. Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64. A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65. A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66. A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,
67. Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68. A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.
69. Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70. I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.
71. A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

1. Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2. A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3. Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4. I dí Pilát předním kněžím {biskupům} a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5. Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6. Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7. A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8. Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
9. I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10. Stáli pak přední kněží {biskupové} a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
11. A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12. I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13. Pilát pak svolav přední kněží {biskupy} a úřadné osoby i lid,
14. Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
15. Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16. Protože potrestaje, propustím ho.
17. Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
18. Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
19. Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20. Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
21. Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
22. A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
23. Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží {biskupů}.
24. Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25. I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26. A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
27. I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
28. A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29. Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30. Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
31. Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32. Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33. A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34. Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
35. I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata {biskupové} s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36. Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37. A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
38. A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39. Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40. A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
41. A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42. I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43. I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44. A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45. I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
46. A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47. A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48. A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49. Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
50. A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51. Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
52. Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
53. A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
54. A byl den připravování, a sobota se začínala.
55. Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.

1. Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
2. I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3. A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
4. I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.
5. Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
6. Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7. Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
8. I rozpomenuly se na slova jeho.
9. A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
10. Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11. Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12. Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13. A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15. I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
16. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17. I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
18. A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19. Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20. Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21. My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
23. A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
24. I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25. Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
26. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
27. A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28. I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29. Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30. I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31. I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
32. I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
33. A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34. Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35. I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36. A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37. Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38. I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
39. Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40. A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41. Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
42. A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43. A vzav, pojedl před nimi,
44. A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
45. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
46. A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47. A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48. Vy pak jste svědkové toho.
49. A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50. I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51. I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52. A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53. A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

1. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
2. To bylo na počátku u Boha.
3. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
4. V něm život byl, a život byl světlo lidí.
5. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.
6. Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.
7. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho.
8. Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle.
9. Tentoť byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.
10. Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal.
11. Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho.
12. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho,
13. Kteříž ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.
14. A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce), plné milosti a pravdy.
15. Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest než já.
16. A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.
17. Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se.
18. Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený ten Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť vypravil.
19. A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi?
20. I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem Kristus.
21. I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Jsi ten prorok? Odpověděl: Nejsem.
22. I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě?
23. Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.
24. Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli.
25. I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, jestliže ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani ten prorok?
26. Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale u prostřed vás stojí, jehož vy neznáte.
27. Totoť jest ten, kterýž po mně přišed, předšel mne, u jehož obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka.
28. Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdež Jan křtil.
29. Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.
30. Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest než já.
31. A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.
32. A svědectví vydal Jan, řka: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe, a zůstal na něm.
33. A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.
34. A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.
35. Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,
36. A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.
37. I slyšeli ho ti dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.
38. I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou, dí jim: (1:39) Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (což se vykládá: Mistře), kde bydlíš?
39. (1:40) Dí jim: Poďte a vizte. I šli a viděli, kde bydlil, a zůstali u něho ten den; nebo bylo okolo desáté hodiny.
40. (1:41) Byl Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden z těch dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním.
41. (1:42) I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, což se vykládá Kristus.
42. (1:43) I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, což se vykládá Petr.
43. (1:44) Na druhý den chtěl Ježíš vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Poď za mnou.
44. (1:45) A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.
45. (1:46) Nalezl Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme, Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta.
46. (1:47) I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Poď a viz.
47. (1:48) Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není.
48. (1:49) Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prvé než tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe.
49. (1:50) Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten král Izraelský.
50. (1:51) Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš.
51. (1:52) I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka.

1. Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam.
2. A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu.
3. Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají.
4. Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.
5. Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte.
6. I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podlé očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě neb tři míry.
7. Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.
8. I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.
9. A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce,
10. A řekl mu: Každý člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
11. To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.
12. Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní;
13. Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma.
14. A nalezl v chrámě prodavače volů a ovec i holubic, a penězoměnce sedící.
15. A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.
16. A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odneste tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým.
17. I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.
18. Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš?
19. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej.
20. I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej?
21. Ale on mluvil o chrámu těla svého.
22. A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.
23. A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil.
24. Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, proto že on znal všecky.
25. Aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku; nebo on věděl, co by bylo v člověku.