kostely.bk.cz

1. A hned ráno, uradivše se přední kněží {biskupové} s staršími a s zákonníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi.
2. I otázal se ho Pilát: Ty-li jsi ten král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš?
3. I žalovali na něj přední kněží {biskupové} mnoho. On pak nic neodpovídal.
4. Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí.
5. Ale Ježíš předce nic neodpověděl, tak že se podivil Pilát.
6. V svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by koli prosili.
7. I byl jeden, kterýž sloul Barabáš, s svárlivými v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali.
8. A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval.
9. Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského?
10. (Nebo věděl, že jej z závisti vydali přední kněží {biskupové}.
11. Ale přední kněží {biskupové} ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabáše.
12. A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte?
13. A oni opět zvolali: Ukřižuj ho.
14. A Pilát pravil jim: I co zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho.
15. Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován.
16. Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do rathouzu, a svolali všecku zběř.
17. I oblékli jej v šarlat, a korunu zpletše z trní, vložili naň.
18. I počali ho pozdravovati: Zdráv buď, králi Židovský.
19. A bili hlavu jeho třtinou, a plili na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu.
20. A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali.
21. I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova), aby nesl kříž jeho.
22. I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by), popravné místo.
23. I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal.
24. A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.
25. A byla hodina třetí, když ho ukřižovali.
26. A byl nápis viny jeho napsán: Král Židovský.
27. Ukřižovali také s ním dva lotry, jednoho na pravici, a druhého na levici jeho.
28. I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest.
29. A kteříž chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám, a ve třech dnech vzděláváš,
30. Spomoz sobě samému, a sstup s kříže.
31. Též i přední kněží {biskupové} posmívajíce se, jeden k druhému s zákonníky pravili: Jinýmť pomáhal, sám sobě pomoci nemůže.
32. Kristus, ten král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme, a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižování byli, útržku mu činili.
33. A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
34. A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? Což se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?
35. A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá.
36. A běžev jeden, naplnil hubu octem, a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil.
37. Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši.
38. A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů.
39. Viděv pak centurio, kterýž tu naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl.
40. Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome,
41. Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma.
42. A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou),
43. Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi, a prosil za tělo Ježíšovo.
44. Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel.
45. A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi.
46. I koupiv plátna, a sňav ho, obvinul v plátno, a položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým.
47. Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.

1. A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.
2. Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.
3. I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?
4. (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.
5. A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.
6. On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.
7. Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám.
8. A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.
9. Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů.
10. Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.
11. A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili.
12. Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.
13. A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.
14. Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.
15. A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.
16. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.
17. Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti,
18. Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.
19. Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.
20. A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.

1. Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
2. Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
3. Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
4. Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5. Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6. Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
7. A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8. I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9. Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10. A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11. Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12. A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13. I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14. Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
15. Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17. Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
18. I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19. I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20. A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21. Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22. Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23. I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24. A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25. Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26. V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27. Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28. I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29. Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30. I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31. A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32. Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33. A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34. I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35. A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36. A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37. Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
38. I řekla Maria: Aj, děvka Páně, stanižmi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
39. Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40. I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41. I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42. I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43. A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44. Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45. A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46. Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47. A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
48. Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49. Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50. A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51. Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53. Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54. Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
55. Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.
56. I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
57. Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
58. A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59. Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60. Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61. I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62. I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63. A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64. A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65. Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66. A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67. Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
68. Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
69. A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
70. Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71. O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72. Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73. Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
74. Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75. V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
76. Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77. Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78. Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
79. Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80. Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

1. I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.
2. (To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.)
3. I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.
4. Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy),
5. Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
6. I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
7. I porodila Syna svého provorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.
8. A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem.
9. A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.
10. Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.
11. Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
12. A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.
13. A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:
14. Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
15. I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.
16. I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.
17. A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku.
18. I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů.
19. Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.
20. I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno.
21. A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo.
22. A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu,
23. (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude),
24. A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek.
25. A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.
26. A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně.
27. Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm,
28. Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:
29. Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji.
30. Nebo viděly oči mé spasení tvé,
31. Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí,
32. Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského.
33. Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.
34. I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno,
35. (A tvou vlastní duši pronikne meč), aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.
36. Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého.
37. A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.
38. A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.
39. Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.
40. Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.
41. I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.
42. A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,
43. A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho.
44. Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými.
45. A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.
46. I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.
47. A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.
48. A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.
49. I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?
50. Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil.
51. I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.
52. A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.

1. Léta pak patnáctého císařství Tiberia císaře, když Pontský Pilát spravoval Judstvo, a Heródes byl čtvrtákem v Galilei, Filip pak bratr jeho byl čtvrtákem Iturejské a Trachonitidské krajiny, a Lyzaniáš čtvrtákem Abilinským,
2. Za nejvyššího kněze {biskupa} Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Páně k Janovi synu Zachariášovu na poušti.
3. I chodil po vší okolní krajině Jordánské, káže křest pokání na odpuštění hříchů,
4. Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.
5. Každé údolí bude vyplněno, a každá hora a pahrbek bude ponížen; i budou křivé věci spraveny, a ostré cesty budou hladké.
6. A uzříť všeliké tělo spasení Boží.
7. Pravil pak zástupům vycházejícím, aby se křtili od něho: Plemeno ještěrčí, kdo vám ukázal, kterak byste utekli budoucího hněvu?
8. Protož neste ovoce hodné pokání, a neříkejtež u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že jest mocen Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi.
9. A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Protož každý strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.
10. I tázali se ho zástupové, řkouce: Což tedy činiti budeme?
11. A odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň.
12. Přišli pak i celní křtíti se, i řekli jemu: Mistře, co budeme činiti?
13. A on řekl jim: Nic více nevybírejte mimo to, což jest ustaveno.
14. I tázali se ho také i žoldnéři, řkouce: A my což činiti budeme? I řekl jim: Nad žádným se nepotřásejte, aniž podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích.
15. A když pak lid očekával, a myslili všickni v srdcích svých o Janovi, nebyl-li by snad on Kristus,
16. Odpověděl Jan všechněm, řka: Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.
17. Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici do obilnice své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.
18. A tak mnohé i jiné věci, napomínaje, zvěstoval lidu.
19. Heródes pak čtvrták, když od něho byl trestán pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, i ze všech nešlechetností, kteréž činil Heródes,
20. Přidal i toto nade všecko, že vsadil Jana do žaláře.
21. I stalo se, když se křtil všecken lid, a když se pokřtil i Ježíš, a modlil se, že otevřelo se nebe.
22. A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj, a stal se hlas s nebe, řkoucí: Ty jsi ten Syn můj milý, v toběť mi se zalíbilo.
23. Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech, jakž domnín byl, syn Jozefův, kterýž byl syn Heli,
24. Kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví, kterýž byl Melchův, kterýž byl Jannův, kterýž byl Jozefův,
25. Kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Amosův, kterýž byl Naum, kterýž byl Esli, kterýž byl Nagge,
26. Kterýž byl Mahatův, kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Semei, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Judův,
27. Kterýž byl Johannův, kterýž byl Resův, kterýž byl Zorobábelův, kterýž byl Salatielův, kterýž byl Neriův,
28. Kterýž byl Melchiův, kterýž byl Addiův, kterýž byl Kozamův, kterýž byl Elmódamův, kterýž byl Erův,
29. Kterýž byl Józův, kterýž byl Eliezerův, kterýž byl Jórimův, kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví,
30. Kterýž byl Simeonův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Jónamův, kterýž byl Eliachimův,
31. Kterýž byl Meleův, kterýž byl Ménamův, kterýž byl Matatanův, kterýž byl Nátanův, kterýž byl Davidův,
32. Kterýž byl Jesse, kterýž byl Obédův, kterýž byl Bózův, kterýž byl Salmonův, kterýž byl Názonův,
33. Kterýž byl Aminadabův, kterýž byl Aramův, kterýž byl Ezromův, kterýž byl Fáresův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jákobův,
34. Kterýž byl Izákův, kterýž byl Abrahamův, kterýž byl Táre, kterýž byl Náchorův,
35. Kterýž byl Sáruchův, kterýž byl Ragaův, kterýž byl Fálekův, kterýž byl Heberův, kterýž byl Sále,
36. Kterýž byl Kainanův, kterýž byl Arfaxadův, kterýž byl Semův, kterýž byl Noé, kterýž byl Lámechův,
37. Kterýž byl Matuzalémův, kterýž byl Enochův, kterýž byl Járedův, kterýž byl Malalehelův, kterýž byl Kainanův.
38. Kterýž byl Enosův, kterýž byl Setův, kterýž byl Adamův, kterýž byl Boží.

1. Ježíš, pak, pln byv Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť.
2. A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. Ale když se skonali, potom zlačněl.
3. I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb.
4. I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím.
5. I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou.
6. A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu; nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji.
7. Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé.
8. I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; nebo psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti, a jemu samému sloužiti.
9. Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů.
10. Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali,
11. A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své.
12. A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.
13. A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času.
14. I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině.
15. A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech.
16. I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.
17. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno:
18. Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu,
19. A zvěstovati léto Páně vzácné.
20. A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.
21. I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.
22. A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?
23. I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své vlasti.
24. I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.
25. Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi,
26. Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.
27. A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.
28. I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to.
29. A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.
30. Ale on bera se prostředkem jich, ušel.
31. I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a učil je ve dny sobotní.
32. I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho.
33. Byl pak v škole člověk, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým,
34. Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatraťiti nás? Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží.
35. I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil.
36. I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí?
37. I rozcházela se o něm pověst po všelikém místě té okolní krajiny.
38. Vstav pak ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni.
39. Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim.
40. Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je.
41. Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus.
42. A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich.
43. On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem.
44. I kázal v školách Galilejských.

1. Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera Genezaretského.
2. I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali sítí.
3. I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.
4. A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení.
5. I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.
6. A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala sít jejich.
7. I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly.
8. To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.
9. Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,
10. A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti.
11. A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.
12. I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.
13. I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.
14. I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
15. Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.
16. On pak odcházel na pouště, a modlil se.
17. I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich.
18. A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.
19. A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše.
20. Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
21. Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
22. Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých?
23. Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?
24. Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.
25. A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.
26. I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci.
27. A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou.
28. A opustiv všecko, vstav, šel za ním.
29. I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.
30. Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete?
31. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
32. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
33. A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?
34. On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti?
35. Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech.
36. Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému nepřipadá záplata z nového.
37. A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.
38. Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.
39. A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.