kostely.bk.cz

1. Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?
2. Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.
3. Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?
4. Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.
5. Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)
6. Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?
7. Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?
8. A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.
9. Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,
10. Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.
11. Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.
12. Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
13. Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.
14. Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.
15. Nohy jejich rychlé k vylévání krve.
16. Setření a bída na cestách jejich.
17. A cesty pokoje nepoznali.
18. Není bázně Boží před očima jejich.
19. Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.
20. Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.
21. Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,
22. Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.
23. Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
24. Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,
25. Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,
26. V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.
27. Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.
28. Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.
29. Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,
30. Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.
31. Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.

1. Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?
2. Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
3. Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
4. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.
5. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6. Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
7. Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.
8. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9. Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
10. Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
11. A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12. A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
13. Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14. Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.
15. Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.
16. A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17. (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe), před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
18. Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.
19. A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.
20. O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
21. Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22. A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
23. Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,
24. Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25. Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.

1. Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista,
2. Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží.
3. A ne jen nadějí, ale také chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení trpělivost působí,
4. A trpělivost zkušení, zkušení pak naději.
5. A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.
6. Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel,
7. Ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl.
8. Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás.
9. Čím tedy více nyní ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu.
10. Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť smířeni jsouce, spaseni budeme skrze život jeho.
11. A ne jen to, ale chlubíme se i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli.
12. A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.
13. Nebo až do zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když zákona není.
14. Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figůra toho budoucího.
15. Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho jednoho pádem mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest.
16. Aniž jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak milost. Nebo vina z jednoho pádu ku potupení, ale milost z mnohých hříchů k ospravedlnění.
17. Nebo poněvadž pro ten pád jeden smrt kralovala pro toho jednoho, mnohemť více, kteříž rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijímají, v životě kralovati budou skrze toho jediného Jezukrista.
18. A tak tedy, jakž skrze pád jeden na všecky lidi přišla vina ku potupení, tak i skrze jediné ospravedlnění na všecky lidi přišla milost k ospravedlnění života.
19. Nebo jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí.
20. Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích, a kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více rozhojnila se milost,
21. Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.

1. Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila?
2. Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm?
3. Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme?
4. Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.
5. Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedyť i vzkříšením budeme,
6. To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu.
7. Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu.
8. Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věříměť, že spolu s ním také živi budeme,
9. Vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad ním již více nepanuje.
10. Nebo žeť umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu.
11. Tak i vy za to mějtě, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem.
12. Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho.
13. Aniž vydávejte oudů svych za odění nepravosti hříchu, ale vydávejte se k službě Bohu, jako byvše mrtví, již živí, a oudy své za odění spravedlnosti Bohu.
14. Nebo hřích nebude panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí.
15. Což pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.
16. Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti, buď poslušenství k spravedlnosti?
17. Ale díka Bohu, že byvše služebníci hřícha, uposlechli jste z srdce způsobu učení toho, v kteréž uvedeni jste.
18. Vysvobozeni pak jsouce od hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti.
19. Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali oudy své v službu nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní vydávejte oudy své v službu spravedlnosti ku posvěcení.
20. Nebo když jste byli služebníci hřícha, cizí jste byli od spravedlnosti.
21. Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho, začež se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest smrt.
22. Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu, a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.
23. Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.

1. Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím), že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
2. Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
3. A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4. Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5. Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
6. Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7. Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
8. Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
9. Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
10. A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
11. Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
12. A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
13. Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
14. Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15. Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16. Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
17. A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
18. Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
19. Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
20. A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
21. Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22. Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
23. Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
24. Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25. Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

1. A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.
2. Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.
3. Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,
4. Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.
5. Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.
6. Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,
7. Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.
8. Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
9. Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
10. A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
11. Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
12. A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli.
13. Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
14. Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15. Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.
16. Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17. A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18. Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19. Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.
20. Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
21. V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích.
22. Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.
23. A netoliko ono, ale i my, provotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.
24. Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
25. Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
26. Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
27. Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté.
28. Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.
29. Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
30. Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31. Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
32. Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
33. Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje.
34. Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.
35. Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36. Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
37. Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
38. Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
39. Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

1. Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2. Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3. Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
4. Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5. Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
6. A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7. Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8. To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9. Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10. A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
11. Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12. Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13. Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14. I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15. Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
16. A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
17. Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18. A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19. Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20. Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21. Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22. Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23. A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
24. Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25. Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
26. A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27. Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28. Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29. A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30. Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31. Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32. Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33. Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.